Kamarádka mi nedávno položila nesmírně zajímavou otázku. „Míšo, co tobě na těch sociálních sítích tak nesedí? Proč už takovou dobu nejsi aktivní?“ Pro řadu lidí, a zejména těch aktivních na sociálních sítích, je to téměř nepochopitelné.
Ten důvod je prostý. Vytrácí se pro mě plynutí a všímavost v rámci každodennosti. Tvorba obsahu pro sociální sítě a pravidelné publikování, vůbec i konzumace obsahu těchto médií mě neskutečně roztěkává. Jako máma dvou malých dětí mám času pro sebe jako šafránu. Stala se ze mě minimalistka a esencialistka i z hlediska trávení času. Raději píšu knihu, zajdu si do přírody nebo se učím portugalštinu. Víte, mě tvorba na sociální sítě dost bavila, ale tvořila jsem neustále za běhu. Při kojení, ve frontě, na dětském pískovišti a před spaním. Kdybyste mě potkali před rokem, viděli byste mě zabořenou s hlavou do mobilu. A to mi přesně začalo vadit. Začala jsem i z části jevit známky tzv. imposter syndromu.
Imposter syndrom, neboli syndrom podvodníka je psychologický jev, při kterém jednotlivec pochybuje o svých dovednostech, talentu nebo úspěších a má přetrvávající vnitřní strach z toho, že bude odhalen jako podvodník. Navzdory jasným důkazům o jejich kompetenci ti, kteří tento syndrom zažívají, nevěří, že si zaslouží svůj úspěch nebo štěstí.
Zdroj: Wikipedie
Inspirovala jsem druhé k minimalismu a pohodě a sama jsem byla jak vydrnčená multitaskingová tryskomyš
Strašně jsem to přeháněla. Můj muž začal žárlit na můj mobil a Instagram. Takhle to už vážně dál nešlo! Měla jsem i každý den včetně na dovolených pocit, že musím být neustále aktivní na sítích, jinak se můj projekt zhroutí. Zažívala jsem také intenzivní pocity FOMO. Znáte tento pojem?
Se zvýšenou konzumací sociálních sítí se umocňuje náš pocit, že o něco přicházíme. Tomuto jevu se v angličtině říká „Fear of missing out“, tedy obava, že nám něco uniká, jak se ve zrychleném internetovém světě neustále něco nového děje.
Na Instagramu je údajně denně vypublikováno 95 milionů fotek a videí a na Facebooku 300 milionů fotek! Jsou to naprosto neuvěřitelná čísla. Opravdu každou ne minutu, ale vteřinu se ve virtuálním světě něco nového děje. A je to tak i v našem životě? Život plyne totiž úplně jinak, pomaleji, neděje se stále něco nového a vzrušujícího, ani nám každou minutou něco neuniká… Tedy podle mě nám každou minutou strávenou v odpojenosti a závislosti na sociálních sítí uniká něco velmi podstatného! Je to vlastní realita a vnímání přítomného okamžiku. Opravdu se může před našimi očima udát něco úžasného, je to například úsměv dítěte nebo let ptáka, kterého si kvůli konzumaci virtuální reality nemusíme všimnout.
Řekněte ANO životu
Nahraďte obavy radostí, že o nic nepřicházíte. Když něčemu říkáte ne, je to vlastně ano na spoustu jiného. Když se jedny dveře zavřou, otevře se jich spoustu jiných. Říct ne sociálním sítím a trávení času online znamená říct ano životu a aktivitám, které vám přinesou mnohonásobně větší uspokojení.
Byla jsem překvapena, kolik zahraničních blogerů se otevřeně hlásí k opuštění sociálních sítí a označují to jako jedno z nejlepších rozhodnutí v životě. A já jsem další z nich. JOMO můžete praktikovat i dále v životě. Obnáší to i objevování schopnosti říkat ne na vše, co vám nedává smysl a nezapadá do vaší životní vize. Když jsem přestala aktivně konzumovat i být aktivní jako tvůrkyně na sociálních sítích, začala jsem odmítat nabídky na spolupráce, které mi nedávaly smysl a nezapadaly do mého aktuálního pojetí projektu. Byla v tom zpočátku i obava, kam tohle povede, když odmítám nabídky práce, ale vedlo mě to zcela správně. JOMO jsem se naučila praktikovat i s událostmi, které mi nepřinášely radost nebo se mi na ně nechtělo. Je to taková úleva, stát si za sebou a do ničeho se netlačit. Dodá vám to spoustu energie a konečně skončí to šílené kolečko nestíhání a pocitu, že nemáte dost času na nic. Zastavíte tím pocit, že nemáte nic pod kontrolou a život vám uniká mezi prsty.
A tak teď nejsem aktivní na sítích. Kromě času s rodinou dávám plnou pozornost psaní knihy a vzniká tak do hloubky koncept Léčivého úklidu. Díky již stovkám hodin psaní, které mě mimochodem moc baví, neroztěkává a dodává mi spoustu energie, v dohledné době vyjde kniha, kterou si budete moc přečíst i vy. Věřím, že nemusím dělat stojky na hlavě u organizérů v krátkých inspiračních videích, abych vám přinesla kvalitní obsah. A kdo ví, třeba se na sítích časem zase objevím. Aktuálně vůbec nevím, protože k nim mám vztah asi jako když bývalý kuřák nemůže vystát nikoho s cigaretou. Třeba to časem pomine. Ale jedno vím jistě, už nikdy nebudu aktivní tolik jako dříve.
Zkuste se i vy zamyslet nad tím, kolik času vám konzumace sociálních sítí bere. Když vidím, kolik klidu přišlo do mého život a stejně tak kolik stran knihy jsem již napsala, je toho opravdu hodně, o co vážně vůbec nepřicházím!
Skvělý článek Míšo,
výrazy jsem neznala a obohatila jsem si vědomosti. Plně souhlasím s názorem o sociálních sítí a vidím, že stále více lidí, kterých si vážím, si vytváří své stránky mimo IS a FB. Sama se občas podívám, ale vždy je mi pak líto času, který jsem mohla věnovat svým zálibám.
Plně podpisuji každé slovo, a děkuji za příjemný a upřímný blog. Myslím, že pomůže i mnoha ostatním lidem k zamyšlení. Netrávím více času se sociálními sítěmi, než se svými blízkými. Jsem opravdu přítomná, pokud jsem s nimi?
Děkuji,
Krásné léto Shanti.