Jak na digitální minimalismus

Jak to celé začalo a já se stala digitální minimalistkou? Jako tvůrkyně na sociálních sítích jsem začala být aktivní před poměrně krátkou dobou. Začít tvořit videa a publikovat něco veřejně byl pro mě velký výstup z komfortní zóny a jsem ráda, že jsem ho udělala. Z části to má na svědomí můj manžel, který je v mém případě takovým aktivátorem. Doteď si pamatuji, jak jsem dva roky zpátky seděla v obýváku a nechápavě zírala na mého manžela, který mi přinesl kruhové světlo se stojanem na mobil.

Světlo jsem si pořídila sama, jenže jsem mezitím otěhotněla a nějak jsem nahrávání videí odsunula stranou. Přesto jsem o tom občas mluvila s lítostí, že bych ráda natáčela. A tak mi můj muž jednoho dne smontoval světlo, které leželo na půdě, postavil ho přede mě a pronesl: „Tady máš světlo. Chceš natáčet, tak natáčej.“ Byla jsem na něj v té chvíli hrozně naštvaná. Se asi zbláznil. Dcerce je půl roku, jsem nevyspalá, unavená a mám jako natáčet…?! „Nemluv o tom, prostě to zkus. I kdyby to mělo být jenom úplně nanečisto.“ A tak jsem to zkusila.

„Začnu s tím, až budu umět ještě něco“

V následujících dnech jsem překonala svůj stav ‚začnu s tím, až budu umět ještě něco‚ a začala jsem natáčet první video s cílem vypublikovat ho na YouTube a další sociální sítě. Začala jsem teoretickými videy, delším povídáním na nějaké téma. Neuvědomovala jsem si, že se to dá také sestříhat, udělat si i pauzu. Mluvila jsem většinou z patra. A nebyla to žádná sláva. Pak jsem u sebe ve skříni prošla kolem vyskládaných organizérů s oblečením. A napadlo mě, co kdybych to udělala spíše trochu prakticky a ukázala skládání oblečení.

A ono to klaplo. Nahrála jsem video, které za pomoci kamarádky bylo za pár dní na YouTube. A ještě stále jsem v úžasu, video má nyní více jak 55 tisíc zhlédnutí a odstartovalo mojí tvorbu dalších videí, článků a příspěvků na sociálních sítích. Zahájilo to novou tvůrčí část mého projektu, kterou miluji. Dostat zpětnou vazbu od někoho, že jim moje tvorba napomohla něco změnit v životě, mi dává velký smysl. Zpětně mi přijde úsměvné, že jsem svému projektu dala název Více radosti. Opravdu mi přinesl do života více radosti, ale z té euforie z toho, že konečně dělám co mě baví a naplňuje, se to upřímně i trochu zvrtlo. 

Začala jsem pracovat příliš mnoho a neodpočívat, nerespektovala jsem hranice svého těla. Ignorovala jsem příznaky únavy. Psala jsem a tvořila většinou dlouho do noci a ubírala si hodiny spánku. Long story short, vyhořela jsem. A ne jednou… Není jednoduché začít podnikat s malými dětmi. Nešlo však pouze o únavu, začalo mě vysávat prostředí sociálních sítí. To palivo, které mi na počátku přišlo až opojně návykové a euforické, se obrátilo proti mně. Měla jsem pocit, že musím být neustále aktivní – publikovat, reagovat a v podstatě být neustále přilepená na mobilu.

Radost se po cestě vytratila

Ano, stále jsem měla radost z tvoření inspirace, ale vše co s tím souviselo, jsem jednoduše nezvládala. A tak jsem udělala to, co bylo třeba. Ze všeho jsem se odpojila. Opakovaně. Vypnula jsem mobil, místo každodenního publikování na Instagram jsem si naordinovala digitální detox. Minulý rok detoxů bylo několik a díky jednomu takovému detoxu právě píšu svou knihu. 

Naplno mi došlo, že když budu příliš aktivní na sociálních sítích, nezbývá mi poté čas na tvorbu něčeho hodnotnějšího, co nevyprší za 24 hod. Nechci, aby to působilo, že říkám, že sociální sítě jsou pouze špatné. Určitě nejsou. Jsou dobrý sluha a špatný pán. Díky nim v dnešní době kdokoli může dát o svojí tvorbě vědět světu, aniž by pro to potřeboval podporu nějakých velkých subjektů jako různých firem apod. Je skvělé, kolik možností nám mohou přinést, zejména když začínáme s něčím novým. Pro mě je to o neustálém vylaďování a aktuálně je pro mě větší hodnotou být plně v přítomnosti, aniž bych se často dívala na mobil. Lépe se mi žije bez nadměrného užívání mobilu. Všimla jsem si, že čím méně ho používám, tím se cítím spokojenější.

Co jsem si naordinovala místo sociálních sítí:

• Více klidu 
• Více odpočinku
• Více procházek
• Více plné pozornosti sobě, rodině, přátelům, no všem 🙂

Jak poznáte, že je čas se odpojit? Řeknu vám, jak to mám já:

• Nespočetněkrát denně a nesmyslně sahám po mobilu a dívám se, co je nového
• Místo čerpání inspirace se spíš začínám srovnávat a stresovat…
• Na svojí realitu začnu nahlížet jako na něco, co by se dalo vyfotit anebo natočit… To mi přijde obzvlášť děsivé

A víte, co je na to nejlepší lék?

• Odpojit se. Smazat Instagram z mobilu, nejen z plochy, odstranit si celou aplikaci
• Je dobré odstranit rovnou i Facebook a další sociální sítě – je jednoduché se přesunout a scrollovat dál 😅
• Já jsem tentokrát odinstalovala z mobilu i appku e-mailu
• Definujte si dopředu kolik dní zůstanete odpojení. Za mě je ideální začít 14 dny, ještě lepší je minimálně měsíc

Vytvořte si nové rutiny, které jste měli spojené s konzumací sociálních sítí:

• Ráno si můžete užít snídani, zacvičit si jógu, meditovat, číst, psát si myšlenky, anebo taky nic a jen plněji vnímat své denní rituály. (Tohle jsou moje ideální rána, ne vždy vše z toho dělám, aby bylo jasno! 🙂
• Během oběda nebo večeře si plně vychutnat jídlo, soustředit se na rozhovor, pokud nejíte sami
• Večer si nenosit mobil do postele a raději si číst nebo psát deník

Najděte si náhradní aktivity na mobilu – pro mě funguje:

• Učit se jazyky v aplikaci Duolingo
• Poslouchat audioknihy
• Inspirace na Pinterestu
• Dělat si poznámky nápadů v aplikaci Google Keep

Schválně jsem vám vyjmenovala ty, které můžete praktikovat na mobilu. Je totiž docela těžké ho přestat najednou používat úplně. Je to zvláštní, ale všimla jsem si toho návyku scrollování a procházení nějakého obsahu. Tím bezpečnějším se mi v tomhle případě zdá Pinterest, protože je méně interaktivní, prostě jen inspirace. Postupně se můžete zamýšlet nad tím, zda vůbec dále chcete scrollovat a procházet inspiraci tímto způsobem s otázkou: „Co mi to přináší?“

Mnoho lidí si na sociálních sítích dokazuje vlastní hodnotu

Z dlouhodobého hlediska nám tato forma rozhodně uspokojení do života nepřinese. Je to taková chiméra, která uměle vyživuje ego, nic stabilního. Naopak jsme pak vláčeni externími okolnostmi a reakcí okolí, stáváme se závislými. Určitě to jde i jinak, dávat sociálním sítím zdravé hranice, ať už obsah konzumujeme nebo tvoříme. Nicméně celé prostředí bylo vymyšlené tak, aby vlastně způsobovalo závislost, je tedy potenciálně opravdu nebezpečné, hormonálně způsobuje reakce podobné hazardním hrám nebo drogám. Stoupá nám adrenalin a dopamin. Máme pak sklony se v sociálních sítích ztrácet, propadnout se a trávit tam mnoho času.

V případě teenagerů se v posledních letech ukazuje větší tendence k depresi a sebevražedným sklonům, právě v souvislosti se zvýšeným používáním sociálních sítí a chytrých mobilů. Je zajímavé, že zakladatel Apple Steve Jobs svým potomkům nedovolil mobily a tablety až do vyššího věku. A upřímně, když se pořádně rozhlédnete kolem, nezdá se mi, že by chytrým mobilům propadali jen adolescenti, spoustu dospělých je na nich závislých a neustále přilepených. Velmi častými a aktivními uživatelkami jsou právě ženy na rodičovské dovolené. Není divu, že naše děti pak po mobilech neskutečně touží a tím se z toho stává začarované kolečko. Ale věřte mi, lze z něj vystoupit.

Zajímá vás téma sociálních sítí? Doporučuji tyto dva dokumenty:

A také již kultovní knihu Digitální minimalismus od Cal Newport. Když omezíte čas na sítích, najdete najednou spoustu času na jiné věci. Je to až neuvěřitelné, kolik toho času najednou je! Vlastně toho najdete i spoustu, co se dá samozřejmě dělat doma a nemít mobil vůbec v ruce. Můžete se třeba vrhnout do třídění malých částí domácnosti. Když promrháte spoustu času na sítích, pak můžete mít pocit, že nemáte dostatek času právě na dávání si domácnosti a života do pořádku. I já jsem jen tento měsíc odvezla dvě plné IKEA tašky do dobročinného obchodu Sue Ryder a prodala několik kousků na Vinted. Než jsem se odpojila, tak jsem na to pořádně nenacházela čas. Podívejte se do svého chytrého mobilu na statistiky času stráveného u obrazovky, nejspíš vás to na poprvé vyšokuje.

Dovolte si se zastavit, dát si odstup, dopřát si čas pro sebe a vaše zdroje energie. Pro mě osobně to je meditace, jóga a procházky v přírodě, být kreativní a také být více v kontaktu s lidmi na přímo. Budovat lepší osobní vztahy. A pracovně to pro mě znamená nepracovat pouze v online světě, dělat více konzultací a přednášek. Aktuálně mi to opět přináší více radosti, což bylo smyslem mého projektu od začátku a tak mám dobrý pocit, že jsem opět na správné cestě.

Pokud vás pauza od sociálních sítí a digitální minimalismus děsí, zkuste to na poprvé třeba i na kratší čas a uvidíte, co všechno tím získáte. Třeba vás to namotivuje k tomu svůj vztah k sociálním sítím přehodnotit. Já jsem tak udělala a stále mi to přijde jako jedno z mých nejlepších rozhodnutí za poslední dobu! Co si dovolíte v roce 2023 propustit vy? A jak tohle téma vnímáte? Dejte mi vědět do komentáře pod článek.