Možná i vy věříte, že jakmile se vám podaří vytřídit celou domácnost a dobře si ji zorganizovat, bude u vás konečně panovat takzvaný pořádek jednou provždy. Domácnost se pak bude de facto udržovat sama. Dnes bych si na tenhle mýtus ráda posvítila. Povíme si něco o začarovaném kruhu chaosu a vyčerpání, o tom, proč je pořádek jednou provždy spíš ideál než běžná realita, a podělím se s vámi o svoje tipy, jak k domácnosti přistupovat zdravě.
Řada knih o odlehčení domova má ten slib rovnou v názvu. Karen Kingston nás učí, jak se zbavit nepořádku už napořád. Marie Kondo slibuje zázračný úklid jednou provždy. Hideko Jamašita píše o dokonalém úklidu, který nás osvobodí.
Jsou to velké sliby. Mají nás zřejmě namotivovat a chápu proč. Přiznám se ale, že ve své praxi vídám něco jiného. Vídám ženy, které jsou ze svých domácností velmi unavené. Mají domovy plné věcí, mnohé z nich tyhle knížky dávno četly a dokonalý úklid ani pořádek jednou provždy se u nich bohužel nekonal.
Naše domácnosti jednoduše nejsou fixní. Ani potom, co je vytřídíme a dobře zorganizujeme, je nedokážeme uvést do nějakého stálého stavu. Žijí s námi partneři, děti, mazlíčci. Dokupujeme potraviny, vaříme, prostě tam žijeme. V domácnosti to neustále pulzuje. Nové věci přitékají a jiné odtékají.
A právě v tom je klíč. Potřebujeme zavést rovnováhu. Pokud rovnováha chybí a do domácnosti se pořád dostává něco nového, aniž bychom cokoliv dávali pryč, máme první předpoklad k tomu, že se nepořádek bude tvořit sám.
Tenhle kruh se roztáčí velmi tiše a v mnoha domácnostech běží roky.
Prvním předpokladem je, že máme příliš mnoho věcí. Jakmile jich máme příliš, nemůžeme pro ně mít dobrý úložný systém, protože je jednoduše nemáme kam ukládat. Kvůli tomu nefunguje ani organizace. Když nemůžeme věci vracet zpátky na místo, začnou se nabalovat i nedobré návyky. S nimi jde ruku v ruce to, že věci často nemůžeme najít, a tak si dokupujeme nové. Přicházejí na řadu nezdravé spotřebitelské návyky a kruh se točí dál.
Mně se ten stav vždycky vybaví jako zamotané klubko. Čím víc za něj taháte, tím pevnější uzel vzniká.
Úplný základ je začít věci posílat pryč. O tom už jsme mluvily mnohokrát, ale opakování je matka moudrosti. Ve chvíli, kdy věci dáme pryč, uvolníme si úložné prostory a zlepšíme organizaci. Tím pádem automaticky začne vznikat méně nepořádku. A pokud vyzrajeme i na to, že si nebudeme neustále dokupovat nové věci, podaří se nám z toho klubka vystoupit. V domácnosti se nám začne mnohem lépe dýchat.
Tím to ale nekončí. Potřebujeme si osvojit ještě dvě dovednosti.
První je vracet věci zpátky na jejich místo. Je to úplný základ a ideálně to učme i další členy domácnosti.
Druhá dovednost je umět dokončovat. Co začneme, to dokončíme. Můj tip je volit raději menší třídění a menší úklidy nečistot a klidně si na ně dávat časové dotace. Já sama velmi často používám chytré hodinky, na kterých si nastavuju časovač. Nejčastěji pracuju s intervaly od pěti do patnácti minut. Když se chystám uklidit kuchyň, řeknu si, že jí věnuju maximálně patnáct minut. Nastavím časovač, někdy si k tomu pustím hudbu a tu chvíli se věnuju jenom kuchyni. Jakmile to dokončím, mám hotovo a mám z toho skvělý pocit.
Časovač nám čas krásně ohraničí. Když si dáváme malé úkoly a dokončíme je, vyplaví se dopamin a máme dobrý pocit z toho, že je něco za námi. Zároveň se tím vyhneme rotování od jedné činnosti k druhé.
Právě v domácnosti, kde je hodně věcí a hodně nepořádku, máme zejména my ženy sklony rotovat. Kamkoliv se podíváme, tam na nás čeká nějaký úkol. Odejdeme z kuchyně do koupelny a v koupelně si uvědomíme, že jsme chtěly dát prát prádlo. Kuchyň zůstane rozdělaná. Takový den může skončit tím, že jsme přehlcené, nic jsme nedokončily a přestože jsme dělaly spoustu věcí, cítíme frustraci. Máme pocit, že nám život protéká mezi prsty a že to nezvládáme. Tohle všechno se dá hodně zmírnit, když si práci rozporcujeme na menší úkoly a ty dovedeme do konce.
Lidé, kteří mají velký počet věcí, se často fixují na představu ideálního postupu. Pojďme si tedy čistě hypoteticky říct, kde by pořádek jednou provždy fungovat mohl.
Řekla bych, že u člověka, který žije sám v malém bytě a má na sebe v otázce pořádku velký nárok. Baví ho to, prostor si vyňuňává a má ho spojený se svojí identitou. Takový člověk opravdu udrží pořádek skoro jednou provždy.
V domácnosti s malými dětmi, mazlíčky a partnerem vstupuje do hry tolik dynamiky, vztahů a domlouvání o tom, kdo se o co postará, že představa neměnné podoby domova je opravdu iluze. Vzpomínám si v téhle souvislosti na knížku Životní úklid od Švédky Margarety Magnuson. Připomíná v ní, že si nepořádek do hrobu stejně nevezmeme. Proto je dobré se učit od věcí odpoutávat a propouštět je ze svého života.
Za mě je mnohem lepší dát si laťku níž a zbavit se iluze, že když jednou věci odlehčíme, pořádek už se udrží sám.
Hodně do hry vstupují spotřební návyky. Teprve ve chvíli, kdy si přestaneme zbytečně dokupovat nové věci, můžeme udělat skutečný skok. A ono to většinou jde ruku v ruce. Když lidé investují hodně energie do toho, aby se svých věcí zbavili, často změní i svoje nakupování. Prostě je to přestane bavit.
Při odlehčování domova je podle mě zásadní být celou dobu v kontaktu se sebou. Tvořit si domácnost, která odpovídá mému stylu a mým hodnotám. Neorientovat se podle trendů, ať už jsou jakékoliv. Pracovat s vizí svého ideálního domova a postupně si ho vytvářet k obrazu svému. Pak se nám nestane, že budeme prahnout po nových věcech jenom proto, že se zrovna nosí. V mnoha domácnostech je realita taková, že si lidé pořád dokupují věci, které vůbec nepotřebují, a domov je pak zavalený.
Takže jak vidíte, aby se konalo něco, co se tomu slibu zázračného pořádku aspoň trochu blíží, je to série malých kroků, zdravých návyků a změny v uvažování i nakupování. Není to nic, co vznikne rychle, jak to vypadá v zázračných proměnách před a po, které vídáme na sociálních sítích.
Chcete si článek raději pustit? Natočila jsem tohle téma také formou videa.
Mluvím o tom i z vlastní zkušenosti, protože já sama jsem těmhle ideálům uvěřila. S malými dětmi jsem se snažila praktikovat úklidové metody skoro až do extrému a díky tomu jsem vyhořela. Na základě téhle zkušenosti vznikla knížka Léčivý úklid, kde je udržování a tomu, jak pořádek udržet, věnovaná celá jedna kapitola.
Na nepořádku versus pořádku je totiž trochu nebezpečné i to, že vlastně není nikde vydefinované, co je ten správný pořádek. A svoboda je v tom, že si to můžeme zvolit samy. Můžeme si určit, v jaké domácnosti a s jakou mírou pořádku se nám dobře žije.
Právě proto jsem pro vás připravila Léčivý úklid AI průvodce. Několik měsíců jsme ho trénovali a tvořili tak, aby vás doprovázel individuálně, s ohledem na vaši aktuální životní energii a na to, kde se právě nacházíte. Není to generický nástroj. Pomůže vám sestavit váš vlastní plán úklidu, protože jiný potřebuje někdo, kdo bydlí sám v malém bytě, a jiný maminka tří dětí, která je péčí o domácnost hodně unavená. Deset otázek máte zdarma, takže si ho můžete v klidu vyzkoušet.
Zajímá mě, jaký je váš názor. Domníváte se, že pořádek jednou provždy je možný? Daří se vám ten váš doma udržet? Budu ráda, když se se mnou o svoji zkušenost podělíte v komentářích.
