Máte pocit, že abyste úklid a odlehčení domova dotáhly do konce, musíte sáhnout k extrémním krokům? Že je potřeba vysypat všechno na jednu velkou hromadu, začít oblečením a projít to celé v přesně daném pořadí? Pokud vám tohle zní povědomě, je dost možné, že na vás někde dýchla KonMari metoda — japonský přístup Marie Kondo.
Já se přiznám rovnou: KonMari metodu jsem kdysi praktikovala hodně důsledně. U nás doma i s klientkami. A právě proto, že jsem v ní strávila roky, vám dnes můžu popsat, kde mi postupně přestala sedět a proč nemusí fungovat pro každého.
První věc, kterou KonMari metoda doporučuje, je třídit intenzivně a nárazově. Vysypete všechny věci jednoho druhu na jednu hromadu a najednou se jimi probíráte.
Z hlediska prostoru i přehledu je to vlastně efektivní. Vidíte na první pohled, kolik toho máte. Jenže právě tohle je moment, kde nálada do třídění většinu z nás opustí.
Ženy, které mají domácnost v opravdu těžkém stavu — hodně věcí, hodně chaosu — mívají sklon upínat se k nějakému zázračnému řešení. K něčemu velkému a transformačnímu, co je konečně zachrání. A je v tom zvláštní paradox: čím dokonalejší a vzdálenější realitě to řešení je, tím snáz se dá odkládat. Velký krok totiž vyžaduje velkou dávku energie. A ne každá má v sobě prostor věnovat třídění několik hodin v kuse.
Komu tedy nárazové třídění úplně nesedne? Upřímně řečeno člověku, který je psychicky nebo fyzicky vyčerpaný. Ženě s malými dětmi. Paní v důchodu. Komukoli, kdo zkrátka teď nemá dost životní energie na to, aby se několik hodin intenzivně věnoval hromadám.
Znamená to, že tyhle ženy mají na úklid rezignovat? Samozřejmě že ne. Nárazové třídění totiž zdaleka není jediná cesta.
Druhá možnost je pustit se do toho po malých krocích. Někde začnete. Možná to nebude dokonalé. Možná to nebude ten precizní japonský postup za jeden dva víkendy, ale bude to vaše.
Nemusíte vysypat celý šatník. Můžete si vybrat jen jednu menší část. Klidně jen trička. Probrat se jimi, posunout se o kousek a pro dnešek hotovo. Zrovna pro ženy, které třídění dlouho odkládají a mají z toho pak špatný pocit, je tohle nesmírně laskavá cesta, jak se konečně rozhýbat.
A teď je důležité, aby to neznělo jako buď, anebo. Malé a velké kroky se krásně doplňují. Když máte den, kdy vám energie přeje, klidně se do něčeho opřete naplno. Když ji nemáte, uberete. Není to dogma. A přesně u toho slova — dogma — se vracím k KonMari metodě.
Není třeba univerzálních návodů. Vyzkoušejte zdarma AI průvodce, který se přizpůsobí vašim potřebám, protože ty má každý z nás jiné. Objevte ho tady.
Marie Kondo doporučuje třídit v přesném pořadí kategorií: oblečení, knihy, dokumenty, komono (japonské označení pro všechny drobnosti od elektroniky po kancelářské potřeby) a nakonec sentimentální předměty.
To, že si citově nejnáročnější věci necháváme na konec, dává velký smysl. Ale že by muselo být všechno přesně v tomhle pořadí? Tady už pro mě logika končí.
Setkala jsem se třeba se ženami, které vůbec nechtěly začínat šatníkem, protože řešily trápení s váhou a oblečení pro ně bylo citlivé téma. Nutit takovou ženu, ať začne zrovna tady, by bylo to poslední, co bych udělala.
Vybavuje se mi jeden klientský příběh. Řekněme, že se paní jmenovala Beáta. Když mě pozvala, vyprávěla mi, že u ní předtím byla jiná konzultantka. Beáta chtěla začít tříděním dětských věcí a hraček v dětském pokoji — tam ji to táhlo. Jenže slyšela, že to nejde, že se v KonMari metodě musí vždycky striktně začínat oblečením. A tak ten den třídily oblečení. Ne to, co Beátu skutečně pálilo.
Tohle byl pro mě hodně silný moment. V domácnostech klientek totiž považuju za naprosto zásadní začínat tam, kde to ta žena cítí — kde tuší, že je to správné místo. Lidé znají svoje domovy. Znají svoje věci. Každá jsme úplně jiná. A univerzální šablona nasazená na každou domácnost stejně mi prostě nesedí.
Stojí za to zasadit si KonMari metodu do doby a místa, kde vznikla. Japonský originál vyšel v roce 2010, anglicky o dva roky později, a tehdy to zvedlo obrovskou vlnu. Lidé si najednou uvědomovali, kolik věcí vlastně mají.
Jenže od té doby uplynulo víc než deset let a způsob, jak dnes k odlehčování domova přistupujeme, je o dost komplexnější. Univerzální a extrémní řešení už nepotřebujeme. I v osobním rozvoji je dnes mnohem běžnější brát ohled na konkrétního člověka, protože se ukázalo, že šablony pro všechny moc nefungují.
A pak je tu samotná kultura. Japonské domácnosti jsou malé a věcí v nich bývá výrazně méně — postup na jeden dva víkendy v nich dává smysl. Při psaní knihy mi navíc jedna japanoložka potvrdila, že Japonci milují přesné návody a krok-za-krokem postupy. A teď ruku na srdce: milujeme my Češky následování přesných návodů, nebo si věci radši děláme tak trochu po svém? Odpověď nejspíš znáte. I tohle možná napovídá, proč vám pevná japonská šablona ve vašem domově tak úplně nesedí.
Chcete si článek raději pustit? Natočila jsem tohle téma také formou videa.
Nechci, aby to celé znělo jako kritika. Z KonMari metody si můžeme vzít spoustu hezkého.
Vertikální skládání a uskladnění věcí je nesmírně praktické — to používám dodnes. A líbí se mi i to, že nás Marie Kondo vede k tomu zaměřit se na věci, které máme rádi.
Jen u té radosti bych si dovolila malou úpravu. Radost dělá v hlavách trochu neplechu — vznikly z ní i ty známé parodie, kde děti splachují hračky, protože z nich „už nemají radost“. A působí trochu euforicky, jako bychom měli u každé věci nadšeně poskočit. Jenže takhle to nefunguje. Mnohem laskavější kritérium je ptát se: Mám z té věci dobrý pocit? Dobrý pocit totiž můžu mít i z toho, že se mi věc prostě dobře používá. Radost je o patro výš na spektru emocí a pro řadu lidí je těžké ji u věcí vůbec rozpoznat.
Proto lidem radím začínat tím, u čeho jste si naprosto jisté, že to chcete pustit. Je nesmírná úleva otevřít šuplík, vyndat věci a hned vidět, co může jít pryč. A samozřejmě si můžete nechat všechno, co chcete. Je dobré zmírnit ten tlak, že musíte vyhodit co nejvíc. Ve chvíli, kdy je v tom tlak na dokonalost, se to celé zasekne — a to není léčivé.
Možná to víte z médií: V roce 2023 Marie Kondo přiznala, že má teď doma nepořádek a že se v téhle životní fázi rozhodla trávit čas spíš se svými dětmi. Články o tom, že „vzdala úklid“, mi přišly trochu přitažené za vlasy — ale jádro je důležité. Marie Kondo dnes jako trojnásobná maminka přehodnotila svůj přístup. Už není zdaleka tak zaměřený na dokonalost jako tehdy, když knihu psala jako mladá žena žijící sama v malém bytě v Tokiu.
Trochu mě mrzí, že svou knihu zatím nerozšířila o vydání, kde by metodu zrevidovala pro domácnost s malými dětmi. Ale právě tomuhle tématu se věnuji ve své knížce Léčivý úklid — a můj přístup vůbec nestojí na dokonalosti.
Možná se vám po malých krocích nepodaří zázračná proměna za víkend. Ani za dva, ani za tři — je to dlouhodobější cesta. Ale když budete postupovat kroky, které jsou třeba menší, zato v souladu s vámi a s vaším aktuálním životním obdobím, je velká šance, že ty změny u vás opravdu zůstanou. Že úklid postupně dotáhnete v celém domově. A hlavně že nebudete mít pocit, že jste se nechaly nalákat na něco, co vám nesedí.
A to je za mě úplně to nejdůležitější.
Ráda bych znala váš pohled. Pustila jste se někdy do KonMari metody? Podařilo se vám úklid dokončit, nebo to dopadlo jako u řady mých klientek — začala jste u oblečení a tam to skončilo? Napište mi to do komentářů.
