Marie Kondo vchází do místnosti a všichni nadšeně tleskají a obrací se směrem k ní. KonMari seminář se koná v dyzajnovém hotelu Bloomsbury v centru Londýna. Marie pomalu přechází k pódiu a chystá se začít úvodní řeč na semináři pro nadcházející konzultanty. Má na sobě krátké šaty, které jsou poseté flitry a tak její hlavní motto: „Spark joy“, ztělesňuje nejen celou svou bytostí, ale i navenek.
Nemá rozhodně manýry celebrity, usmívá se velmi upřímně a s respektem s rukama spojenýma před srdcem zdraví všechny. Lidem, kolem kterých projde, se dívá alespoň krátce do očí. Ozve se: „Good morning,“ s japonským přízvukem a vše další už pokračuje v japonštině. Kondo na pódiu opravdu září, její blažená zářící aura spokojené bytosti, která má opravdu radost ze života, se šíří sálem. Řada z účastnic semináře je její přítomností ihned dojata.
Zahájení semináře rituálem
Marie zahajuje KonMari seminář rituálem. Požádá nás, že by s námi ráda pozdravila přednáškový sál a poprosila ho, abychom dostávali podporu do naší nové mise. Nabízí nám možnost se k ní přidat bez nutnosti pokleknout, pouze abychom se mohli propojit v srdci a podpořit v našem záměru. Mé oči byly zatím suché, ale v té chvíli, co poklekám, se mi spouští také slzy. Jsem dojatá. Cítím z celého srdce, že jsem na správném místě a že začíná nový směr v mém životě. Že to nebyl bláznivý nápad do Londýna přijet. A když tyto řádky píši v letadle na cestě zpátky, jsem zase velmi dojatá tím, že nebýt přesvědčování mého úžasného manžela, tak jsem se k této příležitosti nerozhoupala. Z prostých důvodů – zdálo se mi to celé předražené.
Nejdůležitější je mít otevřené srdce a šířit radost
Marie Kondo mluví o tom, že nejdůležitější kvalitou dobrého konzultanta je mít otevřené srdce a šířit radost. A já jsem si v té chvíli opět jistá, že jsem na správném místě. Kondo s námi sdílí část své cesty, o které jsem dříve neslyšela. Nejvíce mě zaujalo, že pro ni v jednu dobu bylo uklízení absolutní posedlostí. Nemohla přijít na to, jak být ve své domácnosti spokojená. Pořád obsesivně uklízela, nepřinášelo jí to radost, naopak jí to velmi vyčerpávalo. Byla na věci orientovaná negativně, co vyhodit, čeho se zbavit, vlastně své věci úplně přestala mít ráda. Až to jednou došlo tak daleko, že Marie Kondo při úklidu omdlela a na celé 2 hodiny ztratila vědomí. Když se probudila a rozhlédla kolem sebe, měla pocit, že některé předměty září. V té chvíli přišlo silné uvědomění. Zaměřuj se na to, co ti dělá radost, respektuj svoje věci. Od to doby naprosto zásadně změnila přístup a najednou to začalo fungovat.
Osobně vnímám Marii Kondo jako takovou ne-materiální guru, která hovoří jazykem věcí, který je v dnešní době přehlcení a materialismu lidem z různých částí světa velmi srozumitelný a blízký. Učíme se tak skrze věci, které nám dělají radost, zvyšovat pocit radosti v našem životě. Z respektu k věcem, se učíme více respektovat sebe samé, respektovat naší individualitu a individualitu druhých. Díky dobře upořádané domácnosti se nám do života dostane větší jednoduchost a jasnost a můžeme se tak soustředit na to, co je pro nás opravdu důležité.
0 komentářů